Původ

Toto původem německé plemeno se postupně vyvinulo z hrubosrstých pinčů. Knírač patří mezi stará plemena, která dříve ve stájích chytala velké myši a krysy, proto je, někde i dodnes, přezdíván stájový pinč, trpasličí neboli miniaturní knírač. Na počátku 19. století však chovatelé zjistili, že je to výkonný pes se skvělými charakterovými vlastnostmi, proto ho začali cíleně chovat. Tehdy samozřejmě knírači vypadali jinak než dnes. Od roku 1925 byl tento druh uznán jako služební pes. V současné době jsou knírači oblíbeni po celém světě a to nejen jako služební psy, ale i jako hlídači a společníci. Malý knírač vyniká dobrým zdravím a dožívá se vysokého věku.

Vzhled

Výška malého knírače se pohybuje kolem 30-35cm v kohoutku. Standardní váha je pak kolem 4,5-7 kg. Kvadratická stavba, přičemž kohoutková výška odpovídá přibližně délce trupu. Pes je pevné postavy silný, svalnatý, podsaditý. Hlava je protáhlá se silnými čelistmi. Typickým znakem kníračů je mohutný vous, u některých dosahující až k úrovni prsou, a dlouhé obočí zakrývající oči. Přechod mezi čelem a čumákem je velmi dobře viditelný. Čumák je poměrně velký, černý. Kulaté oči mají být co nejtmavší. Uši jsou trojúhelníkového tvaru, visící, špičky přilehlé na chrupavkách. Celková délka hlavy (tj. od špičky nosu po týl) odpovídá polovině délky hřbetu. Krk je poměrně krátký, silný. Hrudník není příliš široký. Břicho je mírně vtažené, záda jsou silná, lehce se svažují k ocasu. Ocas je vysoko nasazený, většinou kupírovaný (nejčastěji na 2 až 3 články). Pokud chce majitel svého mazlíčka kupírování ušetřit a nechá ocas dlouhý, může být pak značně dlouhý nebo se dokonce zakrucovat. Prsty jsou krátké, tlapku uzavřenou s tvrdými, černými drápy. Srst je hrubá, drátovitě tvrdá, hustá. Na hlavě (obočí, vousy na bradě, knír) a nohách bývá delší. Na nohách je srst spíše jemnější. Pesíky jsou drsné, dobře přiléhající. Barva srsti je různá. Pohybuje ve škále odstínů černé a bílé. Vyskytující se barvy jsou od čistě černé, přes stříbrnou šeď „pepř a sůl“, až po čistě bílou-bílí knírači se však vyskytují jen vzácně.

Povaha a výchova

Knírač malý je velmi živý a inteligentní pes. Můžete ho velmi dobře vycvičit. Musíte být však důslední. Tito knírači jsou totiž nejen velmi rychlými a šikovnými žáky, ale často také mají vlastní názor na dané povely. Jsou tedy dosti paličatí, proto je vhodné, aby jejich páníček měl pevnou vůli a zkušenosti s výcvikem psa, aby tak dokázal stanovit pevné hranice, za které si nesmí nic dovolit, jinak se stane z domácího mazlíčka agresivní zvíře. Pokud ovšem budete nad svým mazlíčkem držet pevnou ruku, odplatí vám to svou věrností a poslechne vás třeba i jen na pouhý pohled. Celý život bude pak veselým, hravým zvířetem. Toto společenské zvíře se pak stává třeba i člen rodiny, které vám přiroste k srdci. Společenská charakteristika

Knírač malý dobře vychází s domácími zvířaty. Není to pastevecké plemeno, proto vám nebude shánět do houfu slepice ani jinou domácí drůbež. Cítí se dobře v bytě i na zahradě. Má však obrovské množství energie, proto mu věnujte čas. Miluje procházky a dovádění v přírodě, proto ho berte co možná nejvíce ven. Je to též i dobrý hlídač, který chrání své teritorium, tak nebuďte udiveni když vám každou návštěvu zřetelně ohlásí.

Péče

Jeho srst vyžaduje pravidelné česání: nejlépe jednou týdně vyčesávat kartáčem. Také pro knírače typický znak-vous-by měl jeho majitel svému mazlíčkovi po jídle umýt a pročesat. Jinak je na úpravu nenáročný, koupat se prakticky nemusí(pokud to nevyžadují okolnosti), stačí ho opláchnout čistou vodou. Dvakrát do roka také vyžaduje trimování(tj. vyškubání staré srsti). Je-li t přání majitele, může ho nechat v létě ostříhat. Úpravu knírače zvládne každý majitel sám, chcete-li s kníračem navštěvovat výstavy, je lepší nechat stříhání na odbornících.